Šógun II.-III., Eseje, Prokletí, Stíhací bombardéry nad Normandií, Ať vejde ten pravý, Hvězdy nám nepřály, Muž, který pronikl do Osvětimi
cč:)

Šógun (II. a III.)
James Clavell
Pokračování knihy, o které jsem psala minule.

Eseje
Arnošt Lustig
Vybrané eseje z let 1965-2008. Člověk o něčem takovém asi nemůže říct, že to bylo pěkný nebo nějak strašně zábavný. Ale bylo to působivé, místy šokující a doporučeníhodné zajímáte-li se o knížky týkající se druhé světové. Občas mi sice přišlo trochu nudný, že se tam některá témata opakují, ale samozřejmě nemůžeme mít Lustigovi za zlé, že se v různých esejích vrací ke stejným myšlenkám a někdo z toho pak pár esejí vybere a nacpe do jedný knížky.

Prokletí
Chuck Palahniuk
Mé druhé setkání s Palahniukem (první bylo Zalknutí). Mám pocit, že tady si člověk zas tolik nemusel hlídat, že mu nikdo nekouká přes rameno :D Kdybych měla soudit autora podle toho, o čem píše, tak by z toho Palahniuk asi nevyšel zrovna hezky. Dvanáctiletá holka se ocitne v pekle, kde si najde pár kamarádů a s nimi v pekle vidí malebně pojmenovaná místa jako třeba Oceán promarněného smermatu či Řeku zvratků. Jak je vidět, už si moc nepamatuju o čem to bylo. On spíš člověk při čtení jen nevěřícně kouká co je ten autor ještě schopen vymyslet za podivnosti. Asi to radši nečtěte při jídle.

Stíhací bombardéry nad Normandií
Hans Holl
Už ani nevím, kde jsem narazila na tenhle možná podivně znějící titul. Na databázi knih je v přečtených jednou. Hádate správně, že tím jedním člověkem, který to četl, jsem já. Na Goodreads jsem ji nenašla vůbec. I autor je spíš takový neznámý, umíte-li německy, tak si o něm něco můžete přečíst na wikipedii (mně holt pomohl google překladač, čili se tu asi radši nebudu snažit nově nabyté vědomosti interpretovat). Každopádně během války byl Hans Holl (či pravým jménem Bertold Konrad Jochim) stíhacím pilotem, o kterých je i tato kniha. Je to záležitost kratičká (112 stran) a píše se v ní o stíhacích letcích a jejich bojích po vylodění v Normandii. Pokud chcete nějakou válečnou jednohubku (a taky je vám fuk, že je to vlastně psaný ze strany těch zlejch Němců, že. Protože některým lidem to vadí, což mi moc není jasný), tak směle do toho :)

Ať vejde ten pravý
John Ajvide Lindquist
Netypická upíří kniha, originální a místy surové, napínavé. A nějak nevím, co o tom říct:) Ale moc se mi to líbilo.

Hvězdy nám nepřály
John Green
Toho jsem se trochu bála, protože podle anotace a tak jsem měla pocit, že nejspíš nepatřím do cílové skupiny. A taky nějaký zlatíčko v Co čteme neumělo označit spoiler a proto jsem už předem věděla jak to dopadne. Každopádně bála jsem se zbytečně, protože se mi to líbilo moc. Holky v pubertě z toho musej bejt úplně hotový. Green si sice jen tak vymýšlí třeba zázračné neexistující léky a je to vlastně celý takový řekněme zhuštěný, ale pokud váháte, tak neváhejte a pusťte se do toho:) Příběh je o Hazel Grace, kterážto má rakovinu. A seznámí se s Augustem Watersem, který má, pro změnu, rakovinu taky. No a kdyby to někdo nečekal, tak se ti dva do sebe zamilují. Víc už asi prozrazovat nebudu, protože ono vlastně není moc co prozrazovat. Kniha nemá žádnou ukrutně napínavou zápletku nebo tak, spíš prostě popisuje nedlouhé přátelství/vztah Hazel a Guse. Dost jsem si při čtení vážila toho, že mám sice různé defekty, ale aspoň nemám třeba rakovinu. A zajímalo by mě kam Green chodí na jména svých postav.

Muž, který pronikl do Osvětimi
Denis Avey
O tom se též rozepisovat nebudu, protože si knížka už před dávnými měsíci zasloužila vlastní článek.




