Chtěla jsem psát o TO, ale o tom už tu minimálně jednou zmínka byla, takže zkusím vybrat něco jinšího, i když je to pro mě, nerozhodné stvoření, většinou celkem náročný vybrat třeba z množiny knížek jen jedinou. Pokud se tedy budu i tentokrát držet Kinga, padl mi v seznamu jeho děl do oka Dlouhý pochod (napsáno pod pseudonymem Richard Bachman). Nevím, proč mě napadá zrovna to, možná je to tím, že si známé perly, jako je například Osvícení, už tolik nepamatuji a až budu mít dost času, což bude asi tak za milion let, tak si je budu muset přečíst znova. Skvěle totiž naladily ke čtení dalších Kingovek, ale jak je člověk četl už dávno a jako majej, tak už si je tolik nepamatuje.
cč
Ale zpět k Dlouhému pochodu. Vlastně nevím co všechno se tam člověk kdy dozví a jestli je na začátku nějak extra napnutej vo čem že to vlastně je. Jestli nechcete číst ani naprosto minimální spoilery obecně o ději, tak byste měli přestat číst zde.
Název knihy je zároveň názvem soutěže, v níž se 100 chlapců vydává na pochod (ano, tušíte správně, že na dlouhý). Dlouhý pochod je totiž vlastně soutěž, v níž vyhraje ten, kdo dojde nejdál. Na začátku cesty jsou kluci vyzbrojeni jídlem od maminek, poté každý den dostanou nevelký příděl nějakých potravin. Rychlost jejich chůze je monitorována a pokud klesne pod určitou mez, dostane člověk varování. Po třetím varování ho stihne trest, který vám neprozradím.
Je to skvělá kniha, smutná, čtivá, působivá a co já vím co ještě.




