Ach, potřebuji dva roky prázdnin, abych mohla přečíst spoustu klasiky a milion knížek, které někdo někde někomu doporučil a mě to zaujalo. A co že přesně má být klasika? Jak se to pozná, že už se něco smí nazývat klasikou?
Já totiž narazila v seznamu četby na Jámu a kyvadlo. Na celou tu knihu povídek a nikoliv jen na tuhle jednu. Je to klasika?
Doufám, že ano. Protože je to báječné. Dále jsem od Poea krom tohoto a Havrana četla sbírku povídek Krajina stínů a to už tak nějak nění ono. Až například na povídku Berenice. Až z toho člověku mrazí v zádech.




