abcdef

13. září 2017 v 12:42 | Zuza |  Deník
Ahoj. Jsem Bc. Teda nevím jako od kdy je to oficiální, ale včera jsem udělala státnice, i když mi to pořád úplně nedochází. Ze stresu mám teď na obličeji spoustu hnusnejch věcí, navíc je najednou hnusný počasí a jěště nevím co psát, ale třeba se mé spisovatelské střevo zase probudí, když už se nemůžu vymlouvat na učení.


 

Mník

23. srpna 2017 v 22:28 | Zuza |  Deník
Nejsem schopná psát. Už mnohokrát jsem psaní jakýhokoliv článku měla otevřený a nenapsala jsem nic nebo jsem naopak za pochodu někde vymýšlela co napsat, ale nakonec z toho doma nic nebylo. I tohle mám po napsání dvou odstavců otevřený týden. Chjíchjo.

Mám chuť zakousnout kohokoliv, kdo mi sladkým hláskem říká věci typu ,,Nojo, ty máš teď ty prázdniny!". 19.7. jsem měla poslední zkoušku. 20.7. jsem odevzdala bakalářku a uzavřela studium. Za asi tři týdny mám státnice. Ale jasně, užívám si prázdniny jako ti, co se měsíc vyvalují někde na pláži. Tak proč bych nejradši někde skočila z útesu. Mám takovej ten pocit ,,vždyť to stejně neuděláš" a proklínám sama sebe.

Jsem příšerně líná, ale aspoň jsem nějaký čas víc četla a stále se snažím cvičit víc než během semestru. Připadám si tak teď strašně svalnatě a zatáhla jsem 90 kilo na mrtvej tah. Technika sice byla strašná, ale zvedla jsem to ze země do požadované výšky, takže co, žejo. Akorát se tím nemám komu pochlubit, tak mě v duchu prosím pochvalte i pokud vůbec nemáte ponětí o čem že to mluvím.

Pro jistotu se mi z hlavy zcela vykouřilo o čem že jsem vůbec dřív chtěla psát, takže přikládám alespoň fotku kocoura, protože to je jistě dostatečná náhrada za cokoliv.



Línej člověk

8. května 2017 v 14:06 | Zuza |  Deník
Klasicky a stále mám pocit, že ten čas strašně letí a zdá se mi, jako by teprv asi tak před měsícem byly Vánoce a tak za měsíc mělo být září. Ale nemá cenu to zas a znova psát, už s tím začínám nudit i sama sebe.

Zvedající kamarádi
Sice si připadám strašně líná, ale aspoň se jednou až dvakrát týdně dokopu k navštívení posilovny. Akorát se ukázalo, že když zvednu tolik, že ze sebe mám poměrně radost, tak nějak nemám kým se tím chlubit, leda mé polovičce. Ten mi k tomu proto řekl, že si mám najít nějaké zvedající kamarády, jenže já nějak nevím kde se takoví lidé hledají. Navíc se stejně s nikým neumím bavit, takže je jistější nikoho radši ani nehledat a nebýt pak zklamán. Když už se se mnou navíc někdo cizí chce bavit, tak to stejně často bývá někdo v konverzování ještě horší než já, v téměř třiceti psaným projevem tak na úrovni patnáctiletých a podobně. Připadám si tak jako mrzuté stvoření, na které stejně všichni zapomenou a kterému když už někdo píše, tak buď málo často a nebo tak, že by bylo lepší kdyby nepsal.
Jo a mimochodem - zvedla jsem teda 120 kg na legpress a 3x75 na dead lift.

Feministky by ze mě neměly radost
Nechápu zcela myšlenku feminismu a nemám náladu hlouběji se tím zabývat, ale když už potkám někoho feminismem se příliš výrazně ohánějícím, bývají to stvoření veskrze legrační. No nic. Jsem strašně zlá. Ale můžu, protože jsem holka a navíc studuju fyziku, takže se snad nikdo nemůže ohánět tím, že bych někoho omezovala a nebo v žila v zajetí nějakých strašných předsudků. Každopádně jsem v rámci prokrastinace dělala statistiku kolik jsem za posledních pár let přečetla knížek od mužů/žen, kolik od lidí jakých národností atd. No a ukázalo se, že i když se počet mnou přečtených knih za poslední tři roky pohyboval od 60-92, tak jen cca 5-12 % z nich bylo od ženských autorek. Letos mám např. už přečteno 24 knih a všechny napsali muži. Je to teda dost ovlivněno tím, že z těch letošních knih 11 tvoří Death Note, takže bych asi nějak měla začít zohledňovat i počet autorů jako takových a nepočítat to jen podle počtu knih, se mi zdá, ale v těch předchozích letech jsem tolik knih od téhož autora určitě nepřečetla. I když mé záměry nejsou podněcovány jakýmkoliv feminismem, stejně bych asi ráda víc četla i knížky od žen. Nemáte nějaké tipy? Nechci ale žádnou romantickou blbost, věci jako Pýcha a předsudek mě spíš odpuzují (možná neoprávněně?) a tak, no.
 


Rozečtené série - pokračování

13. dubna 2017 v 23:54 | Zuza |  Přečteno
Po letech (téměř) jsem se rozhodla zas jednou nějak sesumírovat rozečtené a dočtené knižní série. První článek můžete najít zde, tentokrát budu uvádět už pouze série od tohoto článku nově rozečtené, ty, co jsem už naopak dočetla a některé oblíbené asi zmíním pro připomenutí a znovudoporučení.



Copak spratky, ale jmelí!

20. února 2017 v 23:46 | Zuza |  Deník
Hormony..

Přečteno za červen 2015

12. února 2017 v 14:23 | Zuza |  Přečteno
Europeana, Kůň a jeho chlapec, Maus, Klub rváčů, Maryša, Jako zabít ptáčka

Knižní výzva 2017

21. ledna 2017 v 18:33 | Zuza |  Přečteno
Inu, výzva je asi silné slovo, ale klasicky budu zapisovat co jsem kdy dočetla či jaké knížky jsem si koupila. Můžete to samozřejmě sledovat i na databázi knih nebo na Goodreads.

Pokud by vás zajímaly výzvy z loňských let, tak:






XXII

28. listopadu 2016 v 23:59 | Zuza |  Deník
Čas pádí a za měsíc a půl je zkouškový. Vysvětlete mi někdo jak je to možný, protože mně to opravdu není moc jasný a už teď jsem zvědavá jak mi budou roky pod rukama utíkat třeba za dvacet let, když už teď se nestačím ani rozhlídnout a zas budou Vánoce.
Čas pádí dokonce tak, že jsem měla narozeniny a takže jsem konečně provedla - řekněme - sociální experiment se skrytím narozenin na fejsbůku. Zajímavý je, že se to samotnému fejsbůku nelíbí, takže když se datum narozenin blížilo, pořád mi nabízel jestli náhodou nechci vytvořit událost kvůli oslavě a že už mi sestavili seznam lidí, které nejspíš budu chtít poznat. Když to nezabralo, tak mě aspoň nešťastně upozornili, že se blíží mé narozeniny, ale protože je mám skryté, tak kamarádi, co by mi chtěli popřát, takhle nebudou vědět kdy! Inu, nevěděli. Kromě dvou lidí, co doučuju (a samozřejmě rodiny a mé polovičky) mi popřála jen o den později Týna, kteréžto tak patří velký dík, když mi svým pozapomenutím rozjasnila dokonce ještě další den:) Když jsem jí pak o tomhle ,,experimentu" říkala, nazvala výsledek jako, cituji, ,,dost nechutný a drsný", ale já si nad tím nehodlám nějak lámat hlavu a chci se právě naučit takovýhle věci příliš neřešit. Díky tomu, že mám na narozeniny volno, mě můj milý vzal na velepěkný výlet do Kutný Hory, takže prostě pro radost nepotřebuju aby mi někdo psal jen proto, že mu to fejsbůk vnutil, když jsem mnohem šťastnější z trávení času s někým, koho miluju.
V Kutné Hoře jsem se aspoň snažila po dlouhé době něco kloudnýho vyfotit, ale nedopadlo to zrovna tak, že by to stálo za zmínku, takže přikládám jen jednu fotku. Moje doučovankyně sice příliš nechápala, proč někdo v den svých narozenin dává na fejsbůk fotku lebek, ale mě ta tamní kostnice vážně fascinuje. Jen jsem teda podle fotek na internetu čekala, že bude větší. A vážně by mě zajímalo jak někdo vymýšlel co z těch kostí vytvoří a co se mu přitom honilo hlavou.


Početní část byla výborná

19. října 2016 v 0:14 | Zuza |  Deník
Proučené prázdniny za náma a já stejně nestihla všechny zkoušky. Ale mohlo být hůř. Navíc jsem na zkoušce z analýzy měla výbornou početní část, což aspoň zahání moje pesimistický nálady, že vybrat si obor se slovem ,,matematické" v názvu není dobrý nápad. Tak uvidíme. Hlavně bych si už sakra měla vybrat nějakou bakalářku, ale já jak si mám něco vybrat, tak je to vždycky neštěstí.
Jo, strašně dlouho jsem nic nepsala. Vždycky mě totiž myšlenky na psaní napadají jen třeba před spaním a to moc nemám náladu vyskočit z postele a vrhnout se na to. Je to trochu už teda ohraný, pořád říkat, že nic nepíšu, protože to asi jaksi vidí každej, kdo to tu čte. Pokud to ještě někdo vůbec čte. Občas přemýšlím, že bych radši psala někde jinde a úplně anonymně, ale tak co, aspoň se to tu nezvrtne ve věčný naříkání a všechno si nechám víc projít hlavou.
S tím naříkáním mi to připomnělo dnešní ,,diskuzi" na fb iDnes u článku o spoření na důchod. Stejnýmu chování jsem se teda divila už dřív u článku o průměrných výdělcích brigádníků. Protože by mě vážně zajímalo proč si někdo libuje v tom si většinou zcela neanonymně stěžovat na to, že bere málo peněz? K informaci o brigádnickém průměru (např.) 80-100Kč/h nějaká žena nutně musí napsat, že takový průměr na hodinu nemá ani při práci na plnej úvazek. Ke spoření na důchod zas jiná napíše, že je ráda, když za měsíc uspoří tři stovky. Další se chlubí tím, že bere 12 000 mesíčně. A já se ptám - proč? Proč se tím lidé veřejně chlubí? A proč si nenajdou jinou práci? Vždyť třeba v Praze má podle nabídek v Lidlu tamní pokladní nástupní plat 21k hrubýho (jistě, mimo Prahu to bude míň, ale zas tam budou i nižší náklady třeba na bydlení, že.) Prostě to fakt nechápu. A jsem z toho zvědavá na sebe (na nás, ahoj), jak na tom budeme při placení toho či támhletoho.
Jo a jsem strašně zamilovaná. Nevěřte lidem, co žijí v domnění, jak se všechno za pár let omrzí a všechno bude nuda. Možná to někdy bude rutina, ale proboha, co je špatného na občasné rutině, pokud je skvělá? Vždyť celej život nemůžeme furt vymýšlet nový a nerutinní věci. Můžeme ale třeba vymýšlet plány do budoucna a je to mimochodem opravdu skvělý pocit, být s někým, jehož plány se s těmi mými do puntíku shodují.

And on that bombshell it's time to end.
Good night

It leads to sex

2. září 2016 v 21:15 | Zuza |  Deník
Hned vám radši vysvětlím nadpis. Občas je totiž docela zajímavý přijít do kontaktu s něčím méně běžným a totiž v tomhle případě třeba s muslimama. Možná by bylo přínosnější bavit se s někým jiným než se čtrnáctiletou holkou, kterou doučuju, ale i tak je to zajímavý vhled do trochu jiného světa. Do světa, ve kterých v seznamu věcí na tábor má svoje místo Korán a kde pak na tom táboře dostávají holky vynadáno za to, že se baví s klukama. Když teda prej poprosily nějakého šejcha o přednášku o tom, proč se vlastně nemají s klukama bavit, tak se (mimo jiné) dozvěděly hlavně to, co je obsahem mého nadpisu - It leads to sex. Takže si prosimvás dejte pozor, až se zas budete s někým bavit, že.


Chci si číst

18. června 2016 v 22:43 | Zuza |  Deník
Nepíšu. Učím se. I když občas marně. Ale přeci se nedá čekat, že když jsem druhou analýzu udělala napočtvrtý, tak třetí (a těžší) dám napoprvé. Ale člověka to holt moc nepovzbudí. Nutí mě to akorát zase k dalším naivním předsevzetím o tom, jak se příští semestr ale už opravdu budu teorii učit už během onoho semestru a ne až o zkouškovém. To byl teda problém ještě zimní analýzy. U tý letní jsem SNAD většinu práce alespoň co se počítání týče udělala už během semestru a teď si to jen budu muset osvěžit.

Chci si číst, ale naštěstí mám rozečtenou knížku kraťoučkých povídek a esejí, takže mě to k ní moc netáhne a opakuje se tak scénář ze zimního zkouškového, protože teď taky ani ně třísetstránkovou knížku mám rozečtenou už skoro měsíc. Doufám, že to v létě doženu.

Třeba v nemocnici. Volejte sláva a tři dny se radujte, jelikož v srpnu jdu zas na laparoskopii. Můj vaječník se totiž rozhodl, že už dlouho nebyla nějaká sranda a rozhodl se vyrobit si nějakou cystu a zvětšit se tak do dvojnásobku své původní velikosti, jupí. Z nemocnice a z operace se mi chce zvracet už teď, takže se mocinky těším až se to bude blížit. A doktor se mi zase snažil napovídat, že mě domů pustí den po operaci, takže pokud ne, tak mu budu muset vynadat, protože by to znamenalo, že v nemocnici budu i na svůj svátek, jupí podruhé.

Na co se ale těším doopravdy, to jsou Masters of Rock. Nemáte nějaký tipy, co z letošního programu naposlouchat? Nějaký kapely tam samozřejmě znám, ale byla bych nerada kdyby to dopadlo jako loni, kdy třeba na Avatar nás čistě náhodou zatáhli kamarádi a takže nechybělo mnoho, abychom něco tak super minuli.

Krom toho, že si chci číst, bych taky měla jezdit víc na kole. Bohužel poslední dobou buď nemám čas a nebo mi nepřeje počasí. Tak místo toho aspoň chodím posilovny, takže se aspoň lehce nafrněně můžu pochlubit, protože včera jsem na mrtvej tah zatáhla 3x65 kg. Nojo, nejsem žádnej strong(wo)man, ale stejně, žejo. Mám radost. A bolavý záda. A mýmu muži to kamarádi nevěří a tak pak v hospodě ukazuje fotky mejch svalů.

Mimochodem, kdybyste chtěli číst mé (velmi) občasné výlevy, ale nebavilo vás to tu furt kontrolovat (protože koho by bavilo, když je poslední článek z dubna), tak jsem již před časem přidala dolů pod menu možnost k přihlášení se k odběru novinek. Třeba to někdo využije.


Tak se, koťátka, mějte hezky, čtěte, jezděte na kole a zvedejte, a kdyby někdo chtěl v době mé pooperační rekonvalescence (nebo klidně i jindy) třeba na pivo, tak nechť mi napíše, protože já se děsně nerada vnucuju. (Teď teda přemýšlím kolik lidí to tu tak vůbec čte a kolik z nich navíc znám, ale tak co.)

Sníh

24. dubna 2016 v 13:58 | Zuza |  Deník
Za týden bude květen, ale ono sněží. Chci jezdit na kole, ale ono prostě bude hezky jen v ty dny, kdy musím něco do dvou do rána počítat a na kolo nemám čas. Achjo.

Včera jsem se od nějakýho bezdomovce na Hlaváku dozvěděla, že mám 'kolena jako bejk'. ,,Chlape, tý se drž, ta má kolena jako bejk!" Pořád nevím jak si to přebrat, myslela jsem, že se nohy přirovnávají třeba ke kočičím či srnčím, nevím ale o tom, že by býčí nohy měly nějakou vlastnost žádoucí u těch dívčích. No nic.

Těžknu. Jsem nejtěžší v životě a od loňskýho ledna jsem přibrala čtyři kila. Vždycky se na váze lehce děsím, ale naštěstí to snad všechno jsou jen svaly. Nejlepší je, že když jsem nedávno zjistila, že jsem teda nejtěžší co jsem kdy byla, tak se mě máma ptala, jestli jsem náhodou nezhubla.

Nechápu svoje sny, ale asi je lepší když se mi zdá třeba o tom, že jsem těhotná nebo že si mě chce někdo (,,někdo") vzít, než aby se mi zdálo o tom, že mě chce někdo zabít nebo další strašný věci, na který ani nechci myslet. Jen teda nevím proč se mi to zdá. Asi hormony. Ale rozhodně je lepší probouzet se takhle a ne nešťastnej jako po těch dřívějších snech. Ale zas teda blbosti se mi občas zdají furt, třeba dneska se mi zdálo o fitování Gaussiánu. Proč ne.

Začala jsem sledovat Přátele (ano, jistě, všichni už to viděli nejmíň stokrát, ale já jsem vždycky krapet pozadu) a vybudovala jsem si na tom asi menší závislost.

Přečteno za květen 2015

12. března 2016 v 23:38 | Zuza |  Přečteno
Hostina pro vrány, Pán much, Poslední aristokratka

Devadesát

27. února 2016 v 21:37 | Zuza |  Deník
Devadesát kreditů. Mám. Dost na to, aby mě nevyhodili z druháku. Tenhle semestr tudíž nutně musím udělat jen jednu zkoušku (protože mám ten předmět zapsanej už podruhý), což je sice dost chabá útěcha, když toho ve skutečnosti stejně musím udělat mnoho, ale aspoň něco. Aspoň něco, když vidím lidi, co letos (vlastně už loni, ale chápete, ne?) šli podruhý do prváku a opětovně mají problém získat alespoň patnáct kreditů potřebných k přežití prvního semestru.

Ale stejně nemám hotovou analýzu. Jako by nestačilo, že se moje hlava rozhodla, že mě bude činit smutnou jen tak z plezíru, tak ještě občas nemůžu usnout kvůli tomu, že nemám analýzu. Proč ne. A když už teda usnu, tak se mi jednou zdá o tom, že jsem těhotná, a jindy zas o tom, že jsou na mě všichni hnusný. Jo, to přesně pomáhá tomu, abych se přetvořila v nějaké moudré a vyrovnané stvoření, kterým jsem měla v plánu se stát. Chjo.

Mám pocit, jako by Vánoce byly včera. A říjen tak asi předevčím. No a tak asi zítra bude konec letního semestru. Nechápu, že ten čas vždycky tak strašně letí. Ale opovažte se někdy před teoretickým fyzikem říct, že čas je relativní. Minimálně dva naši přednášející se minulý semestr vyloženě rozohnili když říkali, že jsou lidi schopni tohle prohlašovat. Protože teorie relativity je naopak o tom, že něco je absolutní.
Mám pocit, jako by mi poslední dva měsíce někdo snědl. Všechno to tak strašně utíká, že jsem to tu ani nezahltila nějakým děsně zábavným shrnutím loňského roku ba ani nemám třeba žebříček nejlepších loni přečtených knih.

Ohledně čtení jsem zvědavá kolik toho letos přečtu. Loni jsem se dostala asi na 61 kousků, letos mám zatím 7. A nejspíš rekord - Druhou vesmírnou odyseu (cca 230 stran) jsem měla rozečtenou 36 dní. Inu, zkouškové. Tak jsem se aspoň z minulé návštěvy knihovny vrátila se čtyřmi komixy, čímž se zas průměrný počet dní na knížku trochu sníží. Né že bych to počítala.

První týden semestru za mnou. Dvakrát týdně mám od 8:10. Třikrát týdně obědvám v 10:45. V pondělí mám tři přednášky. Ve čtvrtek mám čtvery cvičení. A ten zbytek tak nějak rozházen během ostatních dní. Je fajn, že ježdění na 8:10 má i aspoň jednu výhodu - není tak nacpaný metro, jako když jsem normálně jezdila na devátou.

Zajímavější, co se školy týče, byla ve čtvrtek přednáška o gravitačních vlnách a samozřejmě hlavně o jejich první přímé detekci. Protože Podolský je prostě nejlepší přednášející a i jeho kolegové jsou báječní, takže se člověk nejen dozví nový informace a zajímavosti, ale zároveň se i pobaví. A málem usne, protože předtím ve škole seděl už osm hodin. Chjo. Přednáška byla nahrávána a já doufám, že se brzy objeví na YT a budu se tak s vámi o ni moct podělit.

Taky doufám, že nikoho zatím nevytáčí moje metoda volných asociací. Kdybych se měla snažit sesmolit sáhodlouhý článek, tak to bude jen nějaká slátanina, protože mě vždycky díky psaní o něčem napadne zas něco třeba úplně jiného, tak nevím jak dobře to dopadalo předtím, než jsem se prostě rozhodla jen se v pár odstavcích vypsat z toho, co mě zrovna napadne.

Leden jasný, roček krásný

26. ledna 2016 v 17:15 | Zuza |  Deník
Zatím jsem se nezbláznila, ten nadpis je pranostika, prej.

Už jsem děsně dlouho nic nenapsala, takže poznamenám třeba to, že nový Star Wars mi přijdou skvělý. A k Vánocům jsem dostala nový boty na kolo. A AAT!

Týden a kus zkouškového a člověk už má občas chuť se zastřelit.

Po více než jednadvaceti letech (tj. celém životě) v Praze jsem zjistila, že vlastně podle některých lidí asi nejsem pražák, protože je mi milejší slovo ,,lítačka" než ,,tramvajenka". (O něčem jiném je teda debata jak moc dobrej či špatnej to je oficiální název pro nějakou kartu, žejo.

Ještě mi zbývaj čtyři zkoušky.

Je leden a už mám letos o deset knížek víc.

Díky muslimce v pořadu Prostřeno! jsem na sociálních sítích konečně zjistila, že ony český hodnoty, který musíme chránit, podle tamních ,,diskutujících" jsou cpát vepřový maso těm, co ho z nějakého důvodu jíst nechtějí, a neobejít se pět dní bez alkoholu u večeře. Jinak s tím vepřovým je zajímavý, že si spousta lidí nevšimla, že židi ho nejí taky. No nic.

Prej si tu dost často chválim nohy, takže si je asi musím pochválit zas, protože jsou díky (pod)zimní náhradě kola za dřepy zas hezčí.

Už od 24.12. mám rozečtenou Druhou vesmírnou odyseu a fakt nechápu, jak jsem tak dllouho vydržela to nedočíst. Ono je to skvělý, ale kvůli učení to děsně zanedbávám. Což je teda ovšem ve výsledku spíš dobře.

Na fejsbůku jsem díky někomu narazila na (již smazanou) stránku, kde admin popíral holkaust. Asi to není objektivně tak zajímavý, ale pro mě to bylo první (virtuální) setkání s někým takovým. Já teda jsem schopná dělat si srandu téměř z čehokoliv, ale byla jsem trochu šokována ze střetnutí s někým, kdo tohle myslí vážně. Myslím, že by si nacisti mohli gratulovat - jejich fotky pro Červený kříž, které měly za úkol tehdy světu ukázat, že jsou koncentráky vlastně ok, fungují na oblbování lidí i teď. Admin tam třeba tvrdil, jak se v táborech lidi měli skvěle, umírali jen kvůli tyfu, že tam měli bazény, divadla, spoustu jídla a kdo ví co ještě. Krom toho asi neuměl číst, takže tvrdil, že cyklon B byl v táborech kvůli desinfekci. Jenže on byl původně zamýšlen na desinsekci. Jó, to jsou ty cizí termity.

Knižní výzva na rok 2016

2. ledna 2016 v 15:38 | Zuza |  Přečteno
Hele, proč ten čas tak letí? Aneb Je tu knižní výzva na další rok.
Pokud by někoho zajímaly výzvy z předchozích let:


Obrázky k výzvě jsou jako v předchozích případech od Ells.

To snad nemyslíte vážně! - Richard P. Feynman

29. prosince 2015 v 15:45 | Zuza |  Přečteno

To snad nemyslíte vážně!

Richard P. Feynman

Všímáte si?

4. prosince 2015 v 21:45 | Zuza |  Deník
Všímáte si, když někdo najednou vypadá jinak? Třeba když má nový brejle. Všímáte si když má nějakej váš kamarád/známej narozeniny či svátek?
Tenhle článek jsem chtěla napsat už x měsíců zpátky, konkrétně ty fotky (ano, fotky, takže jestli radši nechcete můj obličej, tak to neotvírejte) mi hnijou v počítači od května. Cca od dubna mám totiž nový brejle a přišlo mi, že je to změna jako blázen. Ale všimlo si a zmínilo to jen asi pět lidí, nepočítame-li rodinu, která to věděla předem. A tak mě napadlo - všímají si lidi takových změn na ostatních? Všímám si já? Je to fakt taková změna jak mi to připadá?


Pročjezaslistopad

9. listopadu 2015 v 10:50 | Zuza |  Deník
Dnešní ranní pohled na váhu mi zas připomněl to, jak blog.cz celkem často mezi těmi vypíchnutými články šíří takovýty různý desatera úžasnejch výhod toho, když je člověk single. A jak tam do toho seznamu vždycky někdo napíše aspoň pár naprostejch blbostí, který se prostě nedaj zobecnit a jsou čistě individuální.


Bek tu skůl

14. října 2015 v 22:01 | Zuza |  Deník
Matfyz se zdá býti skvělým. Otázka ale je jestli jsem skvělá i já.
Tenhle článek už rozepisuju asi napočtvrtý, nejdřív jsem chtěla napsat něco ještě před školou, pak po prvním týdnu a jak vidíte, tak už jsme za půlkou druhýho a já se tu teprv snažím něco sesmolit. Né že by nebylo o čem psát. V hlavě se mi toho mele spousta, jen jsem nějak do teď neměla čas a/nebo sílu to sepsat.

Kam dál